10. konference Naše příroda: ODOLNÉ LESY 6 Abstrakta Odolné lesy: od politických proklamací a vědeckých konceptů k provozní lesnické realitě doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr. Mendelova univerzita v Brně, Školní lesní podnik Křtiny Evropské instituce postupně vydávají různě (ne)závazné dokumenty vztahující se k lesům a lesnictví a jejich interpretace bývá v různých společenských skupinách dosti rozdílná. A někdy je spojená i s nereálnými očekáváními. Green Deal cílí na cirkulární bioekonomiku, EU Forest Strategy for 2030 přichází s konceptem přírodě bližšího lesnického hospodaření (closer- -to-nature forestry) v hospodářských lesích, EU Biodiversity Strategy for 2030 navrhuje rozšířit podíl chráněných území pro zachování a obnovu biologické rozmanitosti a na ni navazuje Nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law), které požaduje obnovu funkčních ekosystémů, ale už nechává na členských státech, jak to pojmou, závazný bude reporting na bázi 7 indikátorů. A před tím vším započala série ministerských Konferencí o ochraně lesů v Evropě (dnes pod názvem FOREST EUROPE), která novodobý pohled na roli a funkce lesů v Evropě definovala (1990 Strasbourgh) a ukotvila pojem trvale udržitelného hospodaření (Sustainable Forest Management) a následně definovala rámcové směrnice (v opravdu širokém rozpětí) pro i) trvale udržitelné hospodaření, ii) ochranu biodiverzity v lesích a iii) dlouhodobou adaptaci lesů na klimatickou změnu (Helsinki, 1993). Takže všechny podstatné vize i cíle pro evropské lesnictví byly již opakovaně politicky deklarovány. Odolnost lesů – Forest resilience – je politickým tématem dneška. Kolik se toho ale reálně změnilo, respektive proč to jde tak pomalu? Dovolím si zmínit dva důvody, v nichž se kombinují vnější (lesníci versus biologové, ochranáři…) a vnitřní (uvnitř lesnické branže) „bloky pokroku“: Existuje totiž příkop mezi deklarací různých konceptů lesnického hospodaření (close-to-nature forestry; closer-to-nature forestry; ecological forestry; natural disturbance-based forestry; continuous cover forestry, sustainable forestry a další) a mezi praktickou lesnickou činností, protože koncepty nejsou návodem pro hospodaření. Koncepty jsou výsledkem teoretických diskuzí, vedených většinou mimo provozní lesnické prostředí. Ve svých myšlenkách se navíc částečně překrývají a nemají definovány jasné parametry pro provozní praxi. Přesnější parametry, potřebné pro lesnickou praxi, definují modely hospodaření, které se promítají do rámcových směrnic hospodaření pro každý majetek resp. jeho lesní hospodářský plán. Chceme-li adaptační, přírodě blízké modely uplatnit na větších majetcích (tedy v řádu stovek a více hektarů), je nutné je aplikovat plánovitě, systematicky a dlouhodobě, protože lesnictví je zcela závislé na prodeji dříví, které vyprodukuje. A s tím je spojen další problém, který z pohledu biologa, aktivisty, občana na procházce, politika, není zřejmý – přechod k nepasečným (nebo chcete-li ekologicky oprávněnějším, přírodě bližším, nepravidelným atd.) modelům zdaleka neumí každý lesník. Teoretická výuka na fakultách na to v žádném případě nestačí. Je třeba
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=