Olomouc | 10. prosince 2024 7 Abstrakta vyznačování těžeb pro tyto modely a zejména pro převody z pasečných na nepasečné trénovat na tréninkových plochách a vyhodnocovat si je, poté v porostech u kolegů, kteří to umí, následně si to zkusit v prvním porostu u sebe na svěřeném majetku. Taková zásadní změna přináší změnu intenzity zásahů, mění se pořadí priorit pro výběr stromů k těžbě, upravují se provozní pokyny, normy, nacenění práce a také obchodní strategie podniku. Výsledek změny začíná být vidět po prvních dvou zásazích, ne dříve, tedy přibližně po 15–20 letech. A pokud pracujete v pasečných modelech 25 let a někdo přijde a řekne, že máte celý systém změnit, tak čelíte velké psychické výzvě resp. zátěži – jak to kdo vnímá. A hlavně nejistotě z něčeho nového, co bude trvat dlouho a vy už neuvidíte výsledek, a tudíž si neověříte, jestli vaše práce měla smysl. Druhý důvod je také komunikační – nelesníci požadují různé změny v lesnickém hospodaření a formulují je způsobem, který buď není pro lesníky srozumitelný, nebo je hodně kategorický a případně i odborně zcela „mimo“. Takových příkladů je více: např. představa, že „přírodě blízké hospodaření by mělo pracovat s co největším množstvím dřevní hmoty, aby les vázal hodně uhlíku“ (viz jedno z navržených témat této konference), nebo indikátor v článku 12 Nařízení o obnově přírody „podíl lesů s bohatou věkovou strukturou“, případně kategorické požadavky typu „plošně navýšit obmýtí listnatých porostů“ atd. (tyto omyly si rozebereme během prezentace). A výsledkem je komunikační blok mezi zájmovými skupinami. Provozní lesnická realita se mění pomalu, to není naše omluva, pouze konstatování stavu. Jedná se především o změnu myšlení, následně nabytí nových praktických zkušeností, které začneme realizovat na svěřeném majetku. A co chybí napříč všemi obory? Schopnost koncepčně uchopit hospodaření v krajinném měřítku – propojit produkční a ekosystémové funkce lesů do krajinné matice. Ale to je možné jenom tehdy, když to budou realizovat nejenom nově dovzdělaní lesníci, ale i kvalifikovaní dělníci, nikoliv agenturami dovezené námezdní síly, které si přicházejí co nejrychleji něco vydělat. To je ten opomíjený sociální pilíř lesnického hospodaření. Bez něj žádné odolné lesy nebudou. Propojení všech tří pilířů: ekologického (adaptace lesů na klimatickou změnu a přírodě blízké hospodaření), ekonomického (kvalitní obnovitelný zdroj suroviny navíc vázající uhlík a živící lesnický provoz), sociálního (kvalifikovaní dělníci se stálou prací a příjmem) = integrované lesnické hospodaření. To je největší a nejtěžší výzva našeho oboru v současnosti. I to si ukážeme na reálných příkladech.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=