10. konference Naše příroda: ODOLNÉ LESY 8 Abstrakta Proč jsou potřeba změny lesního a mysliveckého zákona? Ing. Karel Kříž Český svaz ochránců přírody Vlašim Přednáška pojednává o pohledu lesníka a ochránce přírody na současnou novelu lesního a mysliveckého zákona tak, jak je schválila vláda a šly po poslanecké sněmovny. Důvodech, proč jsou tyto novely potřebné, jejich vzájemné provázanosti, a o tom co se povedlo, či naopak nepovedlo do obou novel prosadit. Vše ve vztahu k současné situaci obnovy lesů po kůrovcové kalamitě a narůstajícím stavům spárkaté zvěře. Novela lesního zákona reaguje především na změnu přístupu pěstování lesů z více či méně druhově a věkově uniformních porostů na smíšené víceúrovňové porosty. Dále pak rozvolňuje zkostnatělá pravidla péče o les a dává vlastníkům více svobody v rozhodnutí, jakým způsobem chtějí o les pečovat. Je zde pamatováno i na rozvoj vzdělání odborných lesních hospodářů a osvětu. Novela mysliveckého zákona odstraňuje dvojkolejnost zákonů v rozhodování o vzácných a chráněných druzích nelovné zvěře, stanovuje pravidla pro lov spárkaté zvěře podle aktuálního poškození ekosystémů (nikoliv podle sčítání zvěře) a zlepšuje práva vlastníků pozemků na jejich ochranu před škodami. Diverzita epifytů a hospodaření v našich lesích Mgr. Jiří Malíček, Ph.D. Botanický ústav AV ČR, v. v. i. Mezi vůbec nejrozmanitější ekologické skupiny organismů v lesních ekosystémech patří epifyty, a to především cévnaté rostliny, lišejníky, mechorosty, houby, řasy a bakterie. Jenom v České republice se jich vyskytují tisíce druhů. Bioindikační vlastnosti některých skupin jsou doslova excelentní. Známé jsou především lišejníky, ovšem např. i mechorosty či chorošovité houby mohou odrážet zásadní vlastnosti lesního prostředí. Promítnutí potřeb epifytů v lesním hospodaření je však u nás ojedinělé, a to i v chráněných územích. Ke stanovení významu lesa tradičně využíváme především cévnaté rostliny v podrostu, ptáky nebo konkrétní parametry (vlastnosti) lesa, jako např. množství mrtvého dřeva a stáří stromů. Stejně tak hospodaření v lesích chráněných území většinou cílíme na výše jmenované skupiny. Například v horských lesích je ale diverzita rostlin a ptáků obecně nízká, tudíž nejsou vůbec vhodnou indikačních skupinou, dle které nastavit režim obhospodařování. Epifyty jsou mnohem citlivější na disturbance, nabídku mikrostanovišť, prostorovou heterogenitu a mikroklimatické podmínky. Pro konkrétní zásahy v ochranných lesích by tak vždy měly být brány v úvahu požadavky několika rozdílně fungujících skupin organismů, z nichž alespoň jedna by měla být primárně epifytická. Tento multi-taxonomický přístup potvrzují výsledky vědeckých studií a vlastní výsledky dlouhodobého výzkumu středoevropských lesů.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=