Akutni stavy v dětské neurologii

138 | www.solen.cz Diagnostika Kromě typického klinického nálezu je pro diagnózu nejdůležitější nález likvorologický a nález elektromyogra cký (EMG). Vyšetření likvoru Pro diagnózu AIDP je typický nález proteinocytologické disociace s množstvím bílkoviny obvykle nad 1g/l, kdy vzestup proteinorachie můžeme pozorovat během 2–3 týdnů od začátku onemocnění. Počet buněk obvykle nepřevyšuje 10/mm 3 , ale asi u 5% nacházíme lehkou pleocytózu (10–20/mm 3 ). Elektromyografie (EMG) EMG má v diagnostice AIDP dominantní roli, a to především kondukční studie, které jsou velmi senzitivní již v prvních dvou týdnech, kdy může být nález v likvoru ještě normální. Elektrofyziologic- kým korelátem AIDP je demyelinizační postižení periferní nervové soustavy (od kořene po periferní nerv) v kondukčních studiích. Teprve sekundárně a v závislosti na tíží průběhu onemocnění nastupují známky akutní denervace svalu (akutní axonální postižení v jehlové elektromyogra i). V dalším prů- běhu, ve stadiu rekonvalescence v závislosti na čase a na proběhlé denervaci, nacházíme reinervační změny (Rajabally et al., 2015). Na druhou stranu je potřeba uvést, že EMG má také svá omezení. AIDP má v EMG obraze svůj vývoj a zvláště v počátku onemocnění nemusí EMG splňovat požadovaná diagnostická (vyšetřující laboratoří používaná) kritéria pro demyelinizační postižení. Také v některých vzácných případech (nevýbavné kondukční studie) nelze rozlišit mezi axonopatií a demyelinizací. EMG tedy nemůže vyloučit zmiňovaná onemocnění (Minks et Bareš, 2007). Elektrofyziologická kritéria AIDP (dle Hughese et Cornblatha, 2005) Nejméně jeden parametr na dvou nervech, pokud je A-CMAP alespoň 10%:  MCV < 90% (85% když je dCMAP < 50%)  DML > 110% (> 120% pokud je dCMAP < 100%)  pCMAP/dCMAP < 0,5 (pokud je dCMAP > 20%)  latence F-vlny > 120% Diagnostické charakteristiky AIDP (dle Amaro et Dumitru, 2002)  Nezbytné pro stanovení diagnózy  progredující slabost různého stupně od lehké parézy až po plegii  generalizovaná hypo- až are exie  Podporující diagnózu  klinické příznaky  progrese příznaků: svalová slabost progreduje až do čtyř týdnů; maximum parézy je ve dvou týdnech u 50%, ve třech u 80% a ve čytřech týdnech u 90%