Arteriální hypertenze u dětí a dorostu

4 ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE U DĚTÍ A DOROSTU PEDIATRIE PRO PRAXI www.pediatriepropraxi.cz KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: prof. MUDr. Tomáš Seeman, CSc., tomas.seeman@lfmotol.cuni.cz Pediatrická klinika, 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha V Úvalu 84, 150 06 Praha 5 Článek přijat redakcí: 10. 12. 2020 Článek přijat k publikaci: 10. 1. 2021 Arteriální hypertenze u dětí a dorostu Oficiální stanovisko Sekce dětské nefrologie České pediatrické společnosti ČLS JEP pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze prof. MUDr. Tomáš Seeman, CSc. 1 , MUDr. Alexandr Kolský, Ph.D. 2 , MUDr. Terezie Šuláková, Ph.D. 3 1 Pediatrická klinika, 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha 2 Klinika dětí a dorostu, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha 3 Klinika dětského lékařství, Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařská fakulta Ostravské Univerzity Arteriální hypertenze je jedním z nejdůležitějších hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních a renálních onemocnění v dospělém i dětském věku. Níže uvedený text je doporučením Pracovní skupiny Sekce dětské nefrologie České pediatrické společnosti a vychází ze současných doporučení Evropské společnosti pro hypertenzi (1). Hypertenze v dětském věku je definována jako opakovaně (alespoň 3 × ) naměřený krevní tlak ≥ 95. percentilu. Pro adolescenty od 16 let je doporučováno používat již kritéria pro dospělé. Výskyt hypertenze v dětském věku v posledním desetiletí významně stoupl na incidenci 1–4 %, a to zejména s ohledem na stoupající výskyt dětské obezity. Podle příčiny se hypertenze dělí na pri‑ mární (esenciální) a sekundární. U malých dětí převažují sekundární formy hypertenze, u starších primární. Nejčastější příčinou sekundární hypertenze u dětí jsou chronická onemocnění ledvin (nejčastěji renoparenchymatózní, vzácněji renovaskulární hypertenze), méně častá jsou onemocnění kardiální (koarktace aorty), endokrinopatie (např. primární hyperaldosteronismus), léze CNS, nebo užívání léků zvyšujících krevní tlak. Každé dítě s hypertenzí musí být pečlivě vyšetřeno – bazální vyšetření, která musí být provedena u všech dětí s hypertenzí, jsou: moč chemicky a močový sediment, mikroalbuminurie, elektrolyty v séru, urea, kreatinin, kyselina močová, triglyceridy, cholesterol, ultrazvuk ledvin a echokardiografie. Hlavními cíli vyšetření je snaha odhalit možnou sekundární formu hypertenze a tím léčit kauzálně (např. angioplastika u stenózy renální arterie) a odhalit případné hypertenzní postižení cílových orgánů (např. hypetrofie levé komory srdeční, LVH). Terapie hypertenze spočívá v léčbě základního onemocnění v případech sekundární hypertenze (kauzální), v nefarmakologic‑ kých opatřeních (redukce nadváhy/obezity, přiměřený příjem soli a dostatek pohybu) a farmakologické léčbě, která musí být zahájena vždy u symptomatické a sekundární hypertenze a při hypertenzi s hypertenzním postižením cílového orgánu. U dětí je povoleno 5 skupin antihypertenziv – inhibitory angiotenzin‑konvertujícího enzymu (ACEI), beta blokátory, kalciové blokátory, diuretika a nejnověji i blokátory angiotenzinového receptoru (ARB). Lékem první volby u renální hypertenze jsou ACEI nebo ARB. Cílovým TK pro děti s chronickým onemocněním ledvin je TK < 75. pc, pokud nemají proteinurii nebo < 50. pc, pokud jsou proteinuričtí. Cílem antihypertenzní léčby je nejen znormalizovat TK, ale také navodit regresi případných hypertenzních postižení cílových orgánů (LVH, mikroalbuminurie). Klíčová slova: hypertenze, krevní tlak, hypertenzní postižení cílových orgánů, ledviny. Arterial hypertension in children and adolescents Arterial hypertension is one the most important major risk factors of cardiovascular and renal diseases in both adults and children. The present text is a recommendation of the Pediatric Nephrology Working Group of the Czech Pediatric Society and is based on the current European Society of Hypertension guidelines (1).