Variabilita EKG nálezů ve vnitřním lékařství a pediatrii

19 Čestmír Číhalík, Eva Klásková, Miloš Táborský ÚVOD DO PRINCIPŮ METODY Princip vzniku napětí na membráně buněk Buněčná membrána, jejímž základem je lipidová dvojvrstva s molekulami bílkovin na povrchu, hraje důležitou roli ve vztahu mezi buňkou a jejím okolím. Buňku na jedné straně od okolí vymezuje, na druhé straně však díky svým pórům a kaná- lům zajišťuje spojení s okolními buňkami či mezibuněčnou tekutinou. Iontové kanály specifické pro jednotlivé druhy iontů umožňují jejich přestup z vnitřní struktury buňky do mezibuněčného prostoru i zpět. Tento přestup probíhá ně- kolika různými mechanizmy. Hlavním mechanizmem, který se podílí na vzniku membránového napětí, je natrio-kaliová pumpa. Na membráně dochází ke směně tří iontů sodíku směrem ven z buňky za dva ionty draslíku směrem do buňky. Tento děj probíhá proti koncentračnímu spádu a je tedy aktivním procesem spotřebovávajícím energii. Ve výsledku se tak sodík stává hlavním extracelulár- ním iontem a draslík hlavním intracelulárním iontem. Druhým mechanizmem je sodíko-vápníkový výměník, ve kterém dochází ke směně jednoho iontu vápníku směrem z buňky za 2 ionty sodíku směrem do buňky. Třetím mechanizmem je volná difuze iontů draslíku (obr. 3). Vzhledem k tomu, že ionty jsou elektricky nabité částice, vytváří se u vzrušivých buněk díky nerovnoměrnému rozložení elektricky nabitých částic na membráně elektrické napětí, které je v klidu asi -90 mV a buněčná membrána se v klidové fázi jeví na svém povrchu jako elektropozitivní. I.2 / Základy anatomie převodního systému a fyziologie elektrické aktivity srdeční Obr. 3 Schéma transportu iontů na membráně