Vzácná onemocnění

SOLEN | 11 Další komplikací u pacientů s GDmůže být rozvoj plicní hypertenze. Většinou postihuje pacienty po splenektomii s těžkým průběhem onemocnění, výskyt bývá familiární (Elstein, 2009). Typ 2 – akutní neuronopatický typ Je nejzávažnější formou GD. Příznaky se objevují již prenatálně či perinatálně, nejpozději v prvních měsících života. V nejzávažnějším případě se narodí mrtvý plod s příznaky hydrops fetalis. K typic- kým příznakům patří masivní hepatosplenomegalie, kachexie, retroflexe krku, rychle progredující neurologické postižení ve smyslu bulbárního syndromu, zástavy vývoje a myoklonické epilepsie či atypických očních pohybů. Kožní postižení má většinou charakter kongenitální ichtyózy až typu collodion-baby. Až ve 35% mohou být přítomny dysmorfické rysy. K úmrtí dochází většinou do 2 let věku (Gupta, 2011). Typ 3 – subakutní neuronopatický typ Je nejméně častý, většinou se jedná o kombinaci závažných viscerálních příznaků již v kojeneckém či batolecím věku s pozdějším pomalu progredujícím neurologickým postižením. V předškolním či školním věku se mohou objevit atypické pohyby hlavy a očí, strabizmus, nystagmus, sekundární epilepsie, myoklonické křeče, tremor, dystonie, zpomalení vývoje až pomalu progredující demence. U některých pacientů se postupně rozvíjí deformita hrudníku a páteře až charakteru gibu, u dalších je dominantním příznakem postižení myokardu, chlopní a aorty, často s masivními kalcifikacemi (Sidranski, 2012). Stanovení diagnózy Správné určení diagnózy je mnohdy obtížné. Nezbytnou součástí je podrobná anamnéza, která potvrdí postižení více orgánů či systému a jejich progresivní charakter. V klinickém nálezu se zaměříme na potvrzení hepatosplenomegalie, známek krvácivé diatézy či jiných výše popsaných změn. V krevním obraze je typický pokles počtu trombocytů, nižší hemoglobin, případně leuko- penie. V koagulačním vyšetření nacházíme často prodloužený APTT, typické jsou vysoké hodnoty D-dimerů, mohou být odchylky v hodnotách proteinu C, S či faktoru VII. V biochemickém vyšetření může být patrná mírná elevace jaterních transamináz, typický je nález vysokých hladin ferritinu, odchylky v lipidovém metabolizmu – vyšší celkový a LDL cholesterol, nižší HLD cholesterol (Stein, 2011). Dalším častým nálezem je hyperimunoglobulinémie, odchylky v imunoELFO mohou mít charakter monoklonální či polyklonální gamapatie (Lo, 2010). Nespecificky podporuje diagnózu zjištění vysokých hladin biomarkerů. Jedná se o proteiny, jejichž aktivita se zvyšuje v případě aktivace monocyto-makrofágového systému. Hodnoty biomarkerů korelují s aktivitou nemoci, jsou význam- nými pomocnými faktory při stanovení diagnózy střádavého onemocnění a pomáhají při kontrole efektivity terapie. Pro Gaucherovu nemoc jsou takovýmito biomarkery chitotriosidáza, protein CCL18,