Vzácná onemocnění

12 | www.solen.cz ACP – kyselá tartarát rezistentní fosfatáza a ACE – angiotenzin 1-converting enzym. Zvláště chitotrio- sidáza je citlivýmmarkerem aktivity buněk makrofágového systému u morbus Gaucher. Zároveň je nutno připomenout, že normální nebo nízká aktivita některého z biomarkerů nevylučuje diagnózu střádavého onemocnění (zhruba 5% populace je deficitních pro chitotriosidázu). Velmi nápomocné jsou zobrazovací metody – sonograficky lze prokázat zvětšení jater, sleziny (obrázek 11), hyperechogenitu parenchymu obou orgánů a zaoblení dolního úhlu jater při střádání, ložiskové změny při nodulární přestavbě či infarktech (obrázek 13). Pro nepřímé známky portální hypertenze svědčí dilatace a obrácení toku krve ve v. lienalis (obrázek 12), v. portae a v. mesenterica sup. Na magnetické rezonanci lze zobrazit změnu signálu kostní dřeně v důsledku nahromadění glukocerebrosidu v dlouhých kostech (obrázek 10), v tělech obratlů či pánevních kostech. Na rtg je možno hodnotit ztenčení kortikální kosti, přestavbu a remodelaci dlouhých kostí, případně doku- mentovat patologické fraktury. Nižší kostní denzita je častým nálezem, není však typická pouze pro diagnózu Gaucherovy nemoci (Mistry, 2011). Definitivním potvrzením diagnózy GD je průkaz snížení aktivity beta-glukocerebrosidázy v izolova- ných leukocytech periferní krve. Enzymologické vyšetření lze provádět i ve fibroblastech, bioptických vzorcích tkání, amniocytech či v buňkách choriových klků. Na molekulárně genetické úrovni pak diagnózu verifikujeme nálezem specifické mutace v GBA genu (obrázek 7). Diferenciální diagnostika Diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit jiná onemocnění charakterizovaná podobnými pří- znaky. Jedná se např. o lymfoproliferativní onemocnění (lymfom, leukemie, myelom), u kterých je vyjádřena splenomegalie a útlum dřeně. Izolovaná splenomegalie může být způsobena chronickou infekcí jak bakteriální, tak virové (EBV, CMV) či protozoární etiologie (toxoplazmóza). Z hematologických příčin splenomegalie je možno zvažovat vrozenou či získanou hemolytickou anémii, případně extramedulární hematopoézu při talasémii, osteopetróze či myelofibróze. Slezina může být zvětšena v důsledku městnání krve při fibróze či cirhóze jater, obstrukci portální či lienální žíly nebo při městnavém srdečním selhání. V diferenciálně diagnostické rozvaze je nutno uvést další střádavá onemocnění – lipidózy – morbus Niemann Pick, mukopolysacharidózy či infiltraci sleziny při histiocytóze. Splenomegalie se vyskytuje i při systémových onemocněních – lupus erythematosus, sarkoidóza, revmatoidní artritída. Izolovaná trombocytopenie bývá nejčastěji autoimunitní etiologie. Protilátky proti trombocytům jsou však často pozitivní i u pacientů s m. Gaucher, přítomnost antitrombocytárních protilátek proto nevylučuje diagnózu GD. Projevy krvácivé diatézy nacházíme u poruch hemokoagulace, hladiny jednotlivých koagulačních faktorů jsou u GD bez kritických odchylek.