Vzácná onemocnění

10 | www.solen.cz střádání působí remodelaci kosti a ztenčení kortikalis dlouhých kostí a žeber. Důsledkem jsou často intenzivní bolesti kostí, které mohou vyústit až v tzv. kostní krizi. Pacient trpí krutými bolestmi kostí, po několik dnů je neschopen aktivního pohybu. Tento stav bývá doprovázen celkovými příznaky včetně teploty, leukocytózy a vyšší zánětlivé aktivity. Kostní krize je často chybně diagnostikována jako akutní osteomyelitida, hemokultura je však opakovaně negativní. Postižení skeletu se může manifestovat patologickými frakturami dlouhých kostí, žeber či obratlů v důsledku osteoporózy (obrá- zek 10). Postižení kloubů působí předčasné degenerativní změny až aseptickou nekrózu s následným rozpadem hlavice humeru či femuru (obrázek 9). Časté jsou infekční komplikace – septické artritidy, osteomyelitidy. Střádání ve slezině působí několikanásobné zvětšení jejího objemu (obrázek 11) s útlakem nitrobřišních orgánů. V parenchymu sleziny dochází k nodulární přestavbě v důsledku ložiskové akumulace Gaucherových buněk či následné přestavbě po proběhlém infarktu sleziny (obrázek 13). Jeho projevem bývá náhlá krutá bolest břicha, může však proběhnout i asymptomaticky. Důsledkem střádání v játrech je většinou spíše zhoršení průtoku krve játry s postupným rozvojem portální hypertenze a vznikem portokaválních zkratů. Střádání je vyjádřeno v Kuppferových buň- kách, hepatocyty bývají ušetřeny, jaterní funkce je bez větší alterace. U pacientů s m. Gaucher bývá často zjištěna cholecystolitiáza (Taddei, 2009). V dětském věku je typickým příznakem hmotnostní neprospívání, nižší vzrůst, opožděný nástup puberty. Rizikovým obdobím u žen je gravidita – u ne- léčených pacientek je popsán vyšší počet spontánních abortů, více komplikací ve smyslu krvácení či septických stavů během porodu, v šestinedělí i v průběhu laktace (Simchen, 2011). Adultní typ Gaucherovy nemoci byl dlouhodobě považován za selektivně viscerální postižení bez neurologických příznaků. Nevyskytuje se dysmorfie, mentální vývoj je bez patologie. V posled- ních letech byla věnována pozornost zvýšenému výskytu Parkinsonovy nemoci (PD) u pacientů s GD typu 1. Prevalence PD v běžné populaci je 0,3%, nad 60 let 1%, prevalence PD v přítomnosti GD mutace se zvyšuje na 9%, riziko je větší i pro heterozygoty. První příznaky PD se u pacientů s m. Gaucher rozvíjejí v mladším věku, častý je familiární výskyt, farmakorezistence a rychlý rozvoj demen- ce (Mitsui, 2009). V mozkovém kmeni či kůře byla u těchto pacientů potvrzena přítomnost inkluzí alfa-synukleinu, charakteristických kromě PD i pro tzv. skupinu neurodegenerativních onemocnění s přítomností Lewyho tělísek (Sidransky, 2012). Častěji než v běžné populaci se u pacientů s GD vyskytují i další neurologické komplikace, např. periferní neuropatie (mono- či polyneuropatie), charakterizované paresteziemi, tremorem, svalovou slabostí, křečemi, ztrátou citlivosti, pocity brnění, píchání či instabilitou (Beigstraaten, 2010). U pacientů s m. Gaucher je popisován zvýšený výskyt maligních onemocnění, zvláště mnoho- četného myelomu. Vyšší je i riziko rozvoje dalších lymfoproliferativních onemocnění či solidních tumorů (Shiran, 1993 – 14 x vyšší riziko maligního onemocnění u GD). Údaje z longitudinálního sledování pacientů v Gaucherově registru udávají pouze mírně zvýšené riziko pro rozvoj mno- hočetného myelomu.