Oftalmologie pro praxi 2020

SOLEN | 45 dou oslabené i složky, které z ní vycházejí. Tato skutečnost je zásadní pro efektivitu reedukace. Aby byla skutečně účinná, je třeba začít od té nejnižší oblasti, která je oslabena. Bude-li mít dítě problém se zrakovou diferenciací, nácvik zrakové paměti nebude účinný, protože dítě bude mít problém s dekódováním tvaru, který si má udržet v paměti. Z pohledu reedukace je užitečné členění, které představila Sindelarová (1) v diagnosticko- -intervenčním souboru „Předcházíme poruchám učení“, který je již řadu let k dispozici nejen pora- denským pracovníkům, ale i učitelům a rodičům. Diferenciace figury a pozadí Rozlišení figury a pozadí je základní schop- nost, která umožňuje vydělení konkrétního zrakového podnětu z komplexní zrakové scény. Při čtení nevidíme pouze jednotlivá slova nebo písmena, vidíme celou knihu a její bezprostřední okolí. V zorném poli je tedy celá řada informací, přesto jsme schopní zaměřit pozornost na kon- krétní slovo nebo písmeno a utlumit vnímání ostatních informací, které jsou v daný okamžik nepodstatné. Zjednodušeně můžeme říci, že se jedná o schopnost vybrat podstatný podnět v zorném poli. Někteří autoři pojímají rozlišení figury a pozadí jako proces percepční organizace usnadňující získání informací o konturách mezi dvěma oblastmi v sítnicovém obrazu, které se buď stýkají, nebo překrývají. V případě překry- vu oblastí v sítnicovém obrazu zrakový systém vyhodnocuje, která z oblastí je k pozorovateli blíž a která dál. Bližší vnímané oblasti opticky ohraničuje kontura, která zvýrazňuje jejich tvar. Vzdálenější oblasti jsou naopak vnímány spíše jako beztvaré. Ohraničená oblast se zpravidla ve vnímání stává figurou, beztvará pozadím. Schopnost oddělení figury od pozadí obecně pomáhá pozorovateli soustředit se na v daný oka- mžik významný podnět a eliminovat bezúčelné registrování všech podnětů v zorném poli (3, 4). Při záměrném výběru podnětů v zorném poli se však nemusí vždy jednat o různě vzdá- lené podněty. Figurou se stává to, na co zaměří- me pozornost, přičemž obraz pozorovaného se promítá do oblasti makuly. U vyspělých čtenářů dochází k přednostnímu zpracování podnětů, jejichž obraz je promítán na makulu oproti pod- nětům registrovaným na periferii. U některých čtenářů s dyslektickými obtížemi však nebyla tato preference zaznamenána. To odpovídá zkušenosti popisované některými dětmi s obtí- žemi ve čtení, které uvádějí, že text vnímají jako jednolitý obraz a celkově mají problém rozlišovat dílčí podněty ve zrakovém poli. Při diagnostice a intervenci zaměřené na rozlišování figury a pozadí jsou využívány úlohy spočívající ve vyhledávání stanovených tvarů na rušivém pozadí, určování navzájem se překrý- vajících tvarů a ve vyhledávání detailu v kom- plexním obrazu. Diferenciace tvarů Zraková diferenciace (diskriminace) obecně je schopnost rozlišovat objekty (osoby, předmě- ty, dvojrozměrná zobrazení konkrétních předmě- tů, abstraktní symbolické obrazce apod.) a jevy podle určité charakteristiky (tvaru, barvy, veli- kosti, orientace v prostoru atd.). Tato schopnost je závislá nejen na zrakovém vnímání, ale i na strategii vnímání, její rozvoj se projevuje celko- vým zlepšením orientace v poznávané situaci (5). Sindelar (1) za součást této schopnosti považuje také zrakovou analýzu a syntézu – schopnost rozkládat komplexní zrakový vjem na jednotlivé části, resp. skládat dílčí části v jeden celek. Obr. 1. Úlohy na rozlišování figury a pozadí (Zdroj: Felcmanová (2013)) Obr. 2. Úlohy na rozlišování komplexnějších tvarů a syntézu (zdroj: Felcmanová (2013))