Oftalmologie pro praxi 2021

26 | www.solen.cz zinem, které antagonismem kyseliny listové snižují rychlost syntézy nukleových kyselin při replikaci aktivních forem toxoplazmózy (2, 3, 4). Léčba je proto dále doplněna substitucí kyseliny listové a podáním systémových kor- tikosteroidů (ty je vhodné podat s odstupem 48 h po zahájení léčby, kontraindikováno je jejich podání v monoterapii). Existuje i něko- lik dalších variant nastavení léčebného sché- matu, a to především s ohledem na možné celkové nežádoucí účinky. Namísto podání sulfonamidů lze využít azitromycin, který má méně vedlejších účinků (1), či klindamycin a eventuálně trimethoprim-sulfamethoxidin (1, 2, 3, 4). Během léčby je nutné monitorovat celkový stav, a to především krevní obraz pro možný útlum krvetvorby, dále také ledvinné a jaterní funkce (2). Léčba, kterou bychom mohli předcházet reaktivaci infekce, není v současné době známa (1, 3, 4). U pacientky jsme nezaznamenali možné komplikace OT, jako je rozvoj sekundární neo- vaskularizace z důvodu narušení Bruchovy membrány a RPE. Při jejím vzniku by byla v současné době indikována anti-VEGF léčba ranibizumabem (11). Dále je možné zazna- menat rozvoj makulární díry či epiretinální membrány při prolongované vitritidě (19) či trakčních komplikací od cystoidního makulár- ního edému, trhlin sítnice a amoci sítnice. Také bychom v průběhu týdnů až měsíců mohli očekávat pokles CZO v důsledku dobíhající atrofie ve vrstvách sítnice v místě původního aktivního ložiska. Z těchto důvodů by byla vhodná i dispenzarizace pacientky. Obecně větší obezřetnost je na místě u imunokom- promitovaných pacientů, kde je riziko primo- infekce i reaktivace OT vyšší (16). Závěr U naší pacientky se z charakteru klinické- ho obrazu i laboratorního nálezu s vysokou pravděpodobností jednalo o rekurentní formu oční toxoplazmózy. Vzhledem k průkazu ak- tivní juxtafoveolární léze byla do 2 dnů zahá- jena celková antitoxoplazmová terapie v kla- sickém léčebném schématu (Pyrimethmin, Sulfadiazin, Prednison, Acidum Folicum) s vel- mi dobrou klinickou odpovědí a zachováním uspokojivé CZO (0,7 LogMAR) po 28 dnech léč- by. Nezaznamenali jsme rozvoj komplikací OT. Průkaz aktivní léze a řízení léčby významně usnadnila možnost multimodálního zobrazení zasažené části sítnice. LITERATURA 1. Říhová E, et al. Uveitidy. Praha: Grada 2009: 134 s. 2. Geleneky M, Prášil P, Kodym P. Doporučený postup Spo- lečnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně 11/2017. Dostupné z: https://www.infekce.cz/Do- porToxo17t.htm. 3. Delair E, Latkany P, Noble AG, Rabiah P, McLeod R, Brézin A. Clinical manifestations of ocular toxoplasmosis. Ocul Immu- nol Inflamm. 2011; 19(2): 91–102. 4. Yannuzzi NA, Gal-Or O, Motulsky E, Swaminathan SS, Cu- nningham ET Jr, Davis JL, Fisher Y, Gregori G, Rosenfeld PJ, Freund KB. Multimodal Imaging of Punctate Outer Retinal To- xoplasmosis. Ophthalmic Surg Lasers Imaging Retina. 2019; 50(5): 281–287. 5. Lavinsky D, Romano A, Muccioli C, Belfort R Jr. Imaging in ocular toxoplasmosis. Int Ophthalmol Clin. 2012 Fall; 52(4): 131–43. 6. Schmitz-Valckenberg S, Holz FG, Bird AC, Spaide RF. Fun- dus autofluorescence imaging: review and perspectives. Re- tina. 2008; 28(3): 385–409. 7. Onal S, Tugal-Tutkun I, Neri P, P Herbort C. Optical cohe- rence tomography imaging in uveitis. Int Ophthalmol. 2014; 34(2): 401–35. 8. Bonfioli AA, Orefice F. Toxoplasmosis. Semin Ophthalmol. 2005; 20(3): 129–41. 9. Roh M, Yasa C, Cho H, Nicholson L, Uchiyama E, Young LH, Lobo AM, Papaliodis GN, Durand ML, Sobrin L. The role of se- rological titres in the diagnosis of ocular toxoplasmosis. Acta Ophthalmol. 2016; 94(5): 521–2. 10. Holland GN, Lewis KG. An update on current practices in the management of ocular toxoplasmosis. Am J Ophthal- mol. 2002; 134(1): 102–14. 11. Shah NJ, Shaha UN. Intravitreal ranibizumab for treatment of choroidal neovascularization secondary to ocular toxoplas- mosis. Indian J Ophtalmol. 2011; 59(4): 318–319. 12. Adiyeke SK, Uzakgider NK, Doğan S, Aytogan H, Aras B, Ture G, Talay E. Optical coherence tomography findings in toxoplasma retinochoroiditis. Indian J Ophthalmol. 2021; 69(3): 630–634. 13. Kalogeropoulos D, Sakkas H, Mohammed B, et al. Ocular toxoplasmosis: a review of the current diagnostic and the- rapeutic approaches [published online ahead of print, 2021 Aug 9]. Int Ophthalmol. 2021: 1–27. 14. Rothova A, Meenken C, Buitenhuis HJ, et al. Thera- py for ocular toxoplasmosis. Am J Ophtalmol 1993; 115: 517–231. 15. Vallochi AL, Nakamura MV, Schlesinger D, et al. Ocular to- xoplasmosis. More than just what meets the eye. Scand J Im- munol 2002; 55: 324–8. 16. Kartasasmita A, Muntur WP, Enus S, et al. Rapid resoluti- on of toxoplasma chorioretinitis treatment usin quadruple therapy. Clin Ophtalmol, 2017; 11: 2133–2137. 17. Dabil H, Boley ML, Schmitz TM, Van Gelder. Validation of a diagnostic multiplex polymerase chain reaction assay for infectious posterior uveitis. RNArch Ophthalmol. 2001; 119(9): 1315–22. 18. Harper TW, Miller D, Schiffman JC, Davis JL. Polymerase chain reaction analysis of aqueous and vitreous specimens in the diagnosis of posterior segment infectious uveitis. Am J Ophthalmol. 2009; 147(1): 140–147.e2. 19. Adan A, Giralt J, Alvarez G, Alforja S, Burés-Jesltrup A, Ca- saroli-Marano RP, Corcostegui B. Pars plana vitrectomy for vitreoretinal complications of ocular toxoplasmosis. Eur J Ophthalmol. 2009; 19(6): 1039–43.