ZAZNĚLO NA XXXVII. sjezdu českých a slovenských alergologů a klinických imunologů – On-line: 8.–9. 10. 2020

12 SOLEN www.solen.cz ZAZNĚLO NA XXXVII. SJEZDU ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH ALERGOLOGŮ A KLINICKÝCH IMUNOLOGŮ Úskalí interpretace počtu eozinofilů v periferní krvi u pacientů s astma bronchiale Sympozium společnosti GlaxoSmithKline bylo věnováno provokativní otázce, zda správně interpretujeme hladinu eozinofilů u pacientů s astmatem. MUDr. Novosad vysvětlil, že měření eozinofilů v periferní krvi má u astmatiků rozhodně svůj význam. Upozornil ale na úskalí interpretace naměřených hodnot ve vztahu ke klinickému obrazu a odpovědi na léčbu a na potřebu opakovaných měření vzhledem k variabilitě eozinofilie v periferní krvi. Popsal také nejasnosti ohledně primárně antiinfekční (antiparazitární) úlohy eozinofilních leukocytů a naznačil, že jejich osud a funkce v periferních tkáních nejsou stále dostatečně popsány. Připomněl 4 základní situace, kdy je počet eozinofilů v krvi u pacientů s astmatem třeba znát: před zahájením léčby, při dobré kompenzaci, při exacerbaci a 2 měsíce po léčbě exacerbace systémovými kortikosteroidy. MUDr. Krčmová prezentovala výsledky nové studie, která ukázala, že u zdravé populace je počet eozinofilů výrazně nižší, než by odpovídalo aktuálně používanému normálnímu laboratornímu rozmezí. Normální hodnoty eoziofilů v periferní krvi u zdravé populace se v této studii pohybovaly kolem120 buněk na µl. Navíc je tento počet ovlivněn některými dalšími faktory, např. věkem, pohlavím, kouřením, přítomností metabolického syndromu, popř. pozitivitou kožních prick testů. Klinicky je proto nutné pracovat u astmatiků i s hodnotami eozinofilů pod 500 buněk/µl a zohledňovat další faktory, především věk do 18 let. Z hlediska podávání biologické léčby u astmatu (anti‑IL5 a anti-5ILR) je rozhodujícím kritériem počet eozinofilů 300–400 buněk/µl. Eozinofily je třeba vyšetřovat opakovaně, a to jak v období stabilizace, tak i ztráty kontroly nad astmatem. Interpretujeme správně hladiny eozinofilů v periferní krvi? MUDr. Jakub Novosad, Ph.D. (Ústav klinické imunologie a alergologie, FN Hradec Králové) Úloha eozinofilů v lidském organismu Eozinofilní leukocyty jsou známé již mnoho desetiletí, přesto jejich role v organismu nebyla dosud přesně objasněna. Navzdory současné hypotéze o jejich funkci v boji s parazitárními infekcemi je jejich primárně antiinfekční úloha diskutabilní. Existuje několik argumentů, které tuto hypotézu zpochybňují. Jedním z nich je pochybnost, zda se mohla vyvinout unikátní buněčná linie pouze proti parazitárním infek- cím, které nejsou obecně letální. Další otazník vnáší do této hypotézy fakt, že se eozinofily vyvinuly až u strunatců před 600 miliony let, když paraziti existovali mnohem dříve. Navíc, pokud by eozinofily představovaly klíčový ob- ranný mechanismus proti parazitům, proč se evolučním tlakem nevyvinuly i jiné řídicí me- chanismy jejich vývoje než interleukin (IL5) aj. Argumentem proti uvedené hypotéze je také zjištění, že společným rysem akumulace eo- zinoflů ve tkáních je velký počet umírajících a proliferujících buněk (1). V souladu s argumen- ty proti primárně antiparazitární úloze eozinofi- lů je také jejich fyziologický výskyt ve tkáních, zejména v době větší buněčné obnovy (2). Otázkou tedy zůstává, co měříme stanove- ním počtu eozinofilů v periferní krvi a jaké má naměřená hodnota souvislosti. Eozinofily vznikají převážně v kostní dřeni, kde tvoří zásobní pool vyplavovaný působením IL5 do periferní krve. Krev je pro eozinofily pouze transportnímmediem, kde stráví 8–18 hodin, tj. asi 5 % doby svého života, navíc v neaktivní formě. Dominantně se eozinofily vyskytují ve tkáních, kde jsou aktivovány (3) a pře- měňovány na typ 1 (tzv. homeostatický/rezidenč- ní) a typ 2 (prozánětlivý) (4). O osudu eozinofilů v periferních tkáních máme dosud jen nejasnou představu. Předpokládáme, že při eozinofilii do- chází obecně k orgánovému postižení danému trombózou a fibrotizací (5). Vztah mezi počtem eozinofilů v periferní krvi a sputu u pacientů s astma bronchiale Měření počtu eozinofilů v periferní krvi či sputu u pacientů s astmatem poskytuje informaci o aktivitě epiteliálních buněk v dý- chacích cestách a slouží k identifikaci zánětu typu 2. Podle výsledků dosavadních prací se zdá, že počet eozinofilů v periferní krvi ales- poň částečně koreluje s eozinofilií sputa (6). Předpokládá se také, že existuje spouštěcí práh počtu eozinofilů v krvi (300/µl), který zvyšuje pravděpodobnost eozinofilie sputa (7–9). Vztah mezi počtem eozinofilů v periferní krvi a ve sputu ovšem komplikují některé skutečnosti. Eozinofily v indukovaném sputu dokáží v po- rovnání s jejich počtem v periferní krvi citlivěji předpovědět ztrátu kompenzace astmatu. Korelace mezi počtem eozinofilů v periferní krvi a ve sputu se snižuje s narůstající tíží astma- tu. Eozinofily v periferní krvi nemusejí odrážet fenomén periferní tkáňové eozinofilopoézy. Jejich vzestup v periferní krvi byl pozorován při léčbě lebrikizumabem a dupilumabem, aniž by došlo ke zhoršení kompenzace astmatu. A také se zdá, že spíše než počet eozinofilů by měl být zohledňován jejich funkční stav, aktivace a degranulace (10). Upraveno dle: Rosenberg H et al. Eosinophil trafficking in allergy and asthma. JACI 2007; vol: 119 (6) pp: 1303–1310 Obr. 1. Osud eozinofilů (3)