ZAZNĚLO NA XXXVII. sjezdu českých a slovenských alergologů a klinických imunologů – On-line: 8.–9. 10. 2020

14 SOLEN www.solen.cz ZAZNĚLO NA XXXVII. SJEZDU ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH ALERGOLOGŮ A KLINICKÝCH IMUNOLOGŮ Kdy vyšetřovat počet eozinofilů u pacientů s astma bronchiale? Počet eozinofilů v periferní krvi by u paci- entů s astmatem měl být podle dosavadních poznatků vyšetřen v několika situacích: „ Před zahájením terapie, protože léčba jejich počty ovlivňuje (11). „ Při nejnižší možné intenzitě léčby, protože byla doložena dávková závislost jejich po- čtu (12). „ Vždy při exacerbaci, protože počet eozinofi- lů v krvi zde má diferenciálně diagnostický a prognostický význam (13). „ Nejméně za 4–8 týdnů po léčbě exacerbace systémovými kortikosteroidy, protože tato léčba ovlivní tvorbu eozinofilů minimálně na 2měsíce (14). Vzhledem k tomu, že počet eozinofilů v krvi u pacientů s astmatem kolísá, je třeba stanovit jejichmnožství opakovaně. Jedno negativní vyšet- ření nevylučuje eozinofilní typ zánětu astmatu (15). Závěr Vyšetření počtu eozinofilů v periferní krvi má u pacientů s astma bronchiale jistě svůj význam. Zřejmě by mělo být prováděno dokonce častěji, než je v praxi obvyklé! Při interpretaci výsledků je ale třeba myslet na některé známé skutečnosti. V první řadě existují nejasnosti ohledně spojitos- ti mezi klinickými výstupy (zejména výskytem exacerbací a stavem plicních funkcí, např. hod- noty FEV1) a hodnotami periferní eozinofilie. Také prahová hodnota eozinofilie v krvi pro predikci klinického průběhu onemocnění a odpovědi na cílenou terapii proti IL5 byla stanovena empiricky. Otázkou také zůstává, kolikrát by měl být počet eozinofilů vzhledem k jeho variabilitěměřen, a ta- ké, zda lze vůbec využívat monitorování eozinofile v periferní krvi ke sledování efektu léčby, zejména u pacientů s těžkou formou astmatu. Interpretujeme dobře fyziologické rozmezí počtu eozinofilů v periferní krvi? MUDr. Irena Krčmová, CSc. (Ústav klinické imunologie a alergologie, FN Hradec Králové) Eozinofilie Zpočtu eozinofilů v krvi vychází podle českých doporučení pro léčbu astmatu základní rozdělení onemocnění na eozinofilní alergické, eozinofilní nealergické a neeozinofilní nealergické. Fenotyp astmatu je třeba u pacientů v průběhu léčby přehodnocovat, protože může dojít k jeho změ- ně. Těžké eozinofilní astma je kromě zvýšeného počtu eozinofilů v periferní krvi nebo ve tkáních charakterizováno častýmvýskytemexacerbací (≥ 2/rok), nedostatečnou kontrolou astmatu, anebo sníženou FEV1 (usilovně vydechnutý objemvzdu- chu za první sekundu). Eozinofilii rozdělujeme na mírnou (500–1500 buněk/µl), střední (1500–5000/ µl) a těžkou (> 5000/µl). Počet kolem 1500/µl již svědčí pro tkáňovou infiltraci eozinofily a měli by- chom zvážit monitorování tkáňového poškození srdce, plic, kůže, nervové soustav, sleziny, jater, očí a dalších orgánů a (16) WHO dělí eozinofilii podle příčin na primární, neboli klonálně proliferativní, na sekundární (reaktivní) vznikající v důsledku ji- né příčiny (parazitární infekce, alergie, neoplazie, imunologické příčiny) a idiopatickou, která je de- finována po vyloučení předchozích dvou typů. Pro možnosti budoucí terapie je důležité, že do patofyziologie astmatu jsou zapojeny i další buňky, jako jsou žírné buňky, bazofily, neutrofily, makro- fágy, dendritické buňky, makrofágy či fibroblasty regulované různými faktory. Eozinofilní zánět Monitorování počtu eozinofilů v krvi je nezbytné pro vedení léčby astma bronchiale i CHOPN (chronické obstrukční plicní nemoci). Přítomnost eozinofilů v dýchacích cestách je spojena s astmatem se zánětem 2. typu (eozi- nofilním). CHOPN je považována za onemocně- ní zprostředkované Th1 lymfocyty s převahou neutrofilů. Existuje ovšem podskupina CHOPN, která vykazuje známky eozinofilního zánětu. V observačních studiích byl vysoký počet eo- zinofilů v krvi spojen s exacerbacemi astmatu i CHOPN. Zánět typu 2 je u pacientů s astmatem charakterizován podslizniční infiltrací eozinofily, edémem a destrukcí řasinkového epitelu, která vede k obnažení epitelových buněk a omeze- ní ciliární clearance. Faktorem, který stimuluje tvorbu, vycestování a infiltraci podslizniční tkáně eozinofily, je interleukin 5 (IL5). Právě blokáda IL5 nebo jeho receptorů se využívá v biologické léčbě eozinofilního astmatu. Během anti‑IL5 terapie je nezbytné sledovat počet eozinofilů z důvodu přehodnocování odpovědi na léčbu. Na základě této odpovědi se rozhoduje o po- kračování v léčbě, zvážení změny biologické léčby nebo jejím ukončení. U eozinofilního astmatu jsou k dispozici také protilátky proti IgE a proti receptorům IL4. Tuto léčbu je třeba zvážit u pacientů s nedostatečnou kompenzací symptomů na vysokých dávkách inhalačních kortikosteroidů a dlouhodobě působících β2 agonistů (ICS/LABA), kteří mají eozinofilní ne- bo alergické biomarkery nebo potřebují systé- mové kortikosteroidy (17). U astmatu s nízkým počtem eozinofilů a vysokou hodnotou FeNO (oxid dusnatý ve vydechovaném vzduchu) je k dispozici protilátka proti IL4/IL13. 128 buněk/µl (geometrický průměr) 210 buněk/µl (75. percentil) Jedinci (%) Počet eozinofilů (buněk/µl) Obr. 2. Počet eozinofilů v periferní krvi u zdravé populace (18)