ZAZNĚLO NA XXXVII. sjezdu českých a slovenských alergologů a klinických imunologů – On-line: 8.–9. 10. 2020

26 SOLEN www.solen.cz ZAZNĚLO NA XXXVII. SJEZDU ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH ALERGOLOGŮ A KLINICKÝCH IMUNOLOGŮ Reslizumab v léčbě těžkého astmatu MUDr. Beáta Hutyrová, Ph.D. (Oddělení alergologie a klinické imunologie FN Olomouc, Ústav imunologie UP Olomouc) MUDr. Hyturová věnovala svou přednášku biologické léčbě astmatu. Zaměřila se na protilátky blokující účinky interleukinu 5 (IL-5) indikované v léčbě těžkého eozinofilního astmatu, zejména na reslizumab. Vzhledemk tomu, že neexistují žádná doporučení pro výběr některé ze 3 protilátek ani srovnávací studie, které by prokázaly superioritu některé z nich, poukázala na jednotlivé vlastnosti reslizumabu, které tento intravenózně podávaný přípravek odlišují od ostatních a mohou znamenat přínos pro pacienty. Vyzdvihla dávkování podle hmotnosti pacienta, které umožňuje dosáhnout příznivých výsledků i u pacientů s vyšší tělesnou hmotností, doložené větší potlačení eozinofilního zánětu v dýchacích cestách, větší zlepšení kvality života pacientů v porovnání s mepolizumabem (1) a také doložený přínos u pacientů s průvodní chronickou rinosinusitidou a nosní polypózou. Těžké eozinofilní astma Jako těžké astma je definován stav vyžadu- jící k dosažení kontroly nad astmatem terapii buď vysokými dávkami inhalačních kortikoste- roidů (IKS) a dalším preventivním přípravkem, anebo systémovými kortikosteroidy (OKS), aby se zabránilo tomu, že astma bude nekontro- lované i přes tuto terapii. Asi 6–8 % pacientů s astmatem má v ČR těžké refrakterní astma, které představuje nejzávažnější formu one- mocnění s těžkými exacerbacemi a rezistencí k léčbě, u něhož nelze dosáhnout kontroly z důvodu primární rezistence patologického procesu vůči terapii. Od roku 2015 rozdělujeme astma do 3 zá- kladních fenotypů: „ eozinofilní alergické – zprostředkované imu- noglobuliny E (IgE), převažujícím znakem je alergie, „ eozinofilní nealergické – není zprostředko- vané IgE, převažujícím znakem je významná eozinofilie, „ non‑eozinofilní nealergické – není přítomna ani alergie, ani eozinofilní zánět. U pacientů s těžkým eozinofilním astmatem (alergickým i nealergickým) je dostupná biolo- gická léčba. U eozinofilního astmatu 5. stupně předřazují doporučení GINA (Globální iniciativa pro astma) z roku 2019 biologickou léčbu před nasazením dlouhodobé kortikoterapie. Monoklonální protilátky v léčbě astmatu V současné době máme k dispozici 5 mo- noklonálních protilátek pro léčbu astmatu. První byl na trhu omalizumab, monoklonální proti- látka, která se selektivně váže na IgE. Dále byly registrovány protilátky proti IL-5, mepolizumab a reslizumab, a protilátka proti receptoru pro IL-5, benralizumab. Nejnovější z dostupných proti- látek, dupilumab, se váže na α podjednotku receptoru pro IL-4 a IL-13. IL-5 je klíčový cytokin eozinofilního astmatu, důležitý pro vývoj, diferenciaci, aktivaci a přeží- vání eozinofilů v tkáních. Váže se na heterodi- merický receptor na povrchu eozinofilů, který se skládá z podjednotek α, β a γ. Ze 3 protilátek proti signalizaci IL-5 se mepolizumab a benralizumab podávají subkutánně, reslizumab intravenózně. Reslizumab Reslizumab (Cinquaero ® , Teva) je humanizo- vaná monoklonální protilátka IgG4 kappa proti IL-5. Blokuje vazbu molekuly IL-5 na receptorový komplex pro tento cytokin na povrchu eozi- nofilních leukocytů. Podává se v i.v. infuzi a jeho dávka je závislá na hmotnosti pacienta: 3 mg/kg každé 4 týdny. Reslizumab je v ČR hrazen ze zdravotního pojištění u dospělých pacientů s těžkým refrakterním eozinofilním astmatem, kteří dodržují zákaz kouření, mají během 1 roku před zahájením léčby doložený počet eozinofilů v periferní krvi ≥ 400/µl a buď nejméně 4 těžké exacerbace astmatu navzdory vysokým dávkám IKS a současné udržovací léčbě za posledních 12 měsíců, anebo užívají OKS v dávce ekvivalent- ní ≥5 mg prednizonu denně po dobu 6 měsíců. V randomizovaných kontrolovaných studiích u pacientů se středně těžkým/těžkým astma- tem a počtem eozinofilů ≥ 400/µl reslizumab prokázal (2, 3, 4): „ snížení počtu eozinofilů v periferní krvi, „ snížení počtu exacerbací astmatu, „ zlepšení plicních funkcí, „ zlepšení kvality života pacientů, „ snížení spotřeby systémových kortikoste- roidů. Ve všech registračních studiích snížil res- lizumab počet exacerbací za rok v porovnání s placebem nejméně o 50 % (2). Tento účinek byl nejvýraznější u pacientů s těžším astmatem (5. stupně dle GINA), u nichž vedl reslizumab ke snížení výskytu exacerbací za rok o 72 % v porovnání s placebem (5). Reslizumab zajistil u pacientů se středně těžkým a těžkým astma- tem rovněž zlepšení kvality života. Skóre ACQ-7 (Asthma Control Questionnaire) se zvýšilo nej- méně o 0,5 bodu u významně vyššího procenta pacientů než při podávání placeba (2). Při léčbě reslizumabem bylo po 4 týdnech pozorováno významné zvýšení plicních funkcí (FEV1 – ob- jem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1 s) v porovnání s placebem, které přetrvávalo i v 16. a 52. týdnu léčby (2). Otevřené prodloužení studií ukázalo u pacientů, kteří v zaslepené části n = 72 n = 78 3,22 0,56 RR 0,17 (95 % CI: 0,10–0,32) CRSwNP bez aspirinové senzitivity Placebo Reslizumab (3 mg/kg IV Q4W) CRSwNP s aspirinovou senzitivitou Kombinovaná populace bez CRSwNP CRSwNP Adjustovaný výskyt klinických exacerbací za rok 5, 00 4,50 4,00 3,50 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00 RR 0,15 (95 % CI: 0,07–0,32) RR – relativní riziko CI – interval spolehlivosti RR 0,21 (95 % CI: 0,08–0,58) RR 0,56 (95 % CI: 0,44–0,72) 0,59 3,87 2,12 0,45 1,56 0,87 44 % 79 % 84 % 83 % n = 43 n = 28 n = 50 n = 28 n = 404 n = 399 Obr. 1. Výrazné snížení výskytu exacerbací při léčbě reslizumabem u pacientů s těžkým astmatem a chronickou rinosinusitidou s nazální polypózou (CRSwNP) (7)