ZAZNĚLO NA XXXVII. sjezdu českých a slovenských alergologů a klinických imunologů – On-line: 8.–9. 10. 2020

28 SOLEN www.solen.cz ZAZNĚLO NA XXXVII. SJEZDU ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH ALERGOLOGŮ A KLINICKÝCH IMUNOLOGŮ studie užívali reslizumab, přetrvávající účinnost této protilátky z hlediska zvýšení FEV1 a u paci- entů, kteří v zaslepené části dostávali placebo, postupné zlepšení tohoto parametru (6). Častou komorbiditou u pacientů s těžkým astmatem je chronická rinosinusitida s nazální polypózou. Právě u těchto pacientů prokázal reslizumab výrazné snížení počtu exacerbací za rok o 83 %, a to nezávisle na přítomnosti aspiri- nové senzitivity (obr. 1) (7). Vzhledem k dávkování podle tělesné hmot- nosti vykázal reslizumab srovnatelný klinický přínos u pacientů s nižší i vyšší tělesnou hmot- ností, a to z hlediska výskytu exacerbací a změny FEV1 (obr. 2) (8). Post‑hoc analýza dat pacientů s kortiko­ ‑dependentním astmatem ukázala, že reslizu- mab snižuje u této populace spotřebu systé- mových kortikosteroidů (4). Výhody reslizumabu oproti jiným protilátkám proti IL-5 Dosud nebyla stanovena superiorita žád- né protilátky proti IL-5 a neexistují žádná do- poručení, podle kterých by se lékaři mohli při jejich výběru orientovat. V klinických studiích s jednotlivými protilátkami bylo dosaženo po- klesu ročního výskytu exacerbací o 50–59 % s reslizumabem, o 52–53 % s mepolizumabem a o 36–45 % s benralizumabem (9). Metaanalýza studií s reslizumabem a benralizumabem (30mg každé 4 týdny nebo každých 8 týdnů) u pacientů s astmatem stupně 4/5 dle GINA s eozinofilií (≥ 300/µl) a ≥ 2 exacerbacemi za poslední rok ukázala významné zvýšení FEV1 a významně větší pokles výskytu klinických exacerbací za rok při léčbě reslizumabem v porovnání s oběma dávkami benralizumabu (obr. 3). Snášenlivost obou protilátek byla srovnatelná, u reslizumabu bylo méně často zjištěno ukončení léčby v dů- sledku nežádoucích účinků (10). Další metaanalýza studií, která nepřímo po- rovnávala reslizumab s mepolizumabem, nepro- kázala významné rozdíly v účinnosti ani bez- pečnosti. Zařazeno bylo 19 studií, přičemž v 16 z nich nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi oběma protilátkami a ve 3 studiích byly prokázány statis- ticky významné rozdíly ve prospěch reslizumabu z hlediska výskytu závažných exacerbací, FEV1 po 4 týdnech a počtu eozinofilů (11). Bylo prokázáno, že hladina eozinofilů v pe- riferní krvi koreluje s počten eozinofilů v dýcha- cích cestách (ve sputu) pouze u pacientů s nízký- mi a středními dávkami IKS, ale nikoliv u pacientů léčených OKS. Nesoulad mezi systémovým a in- trabronchiálním účinkem anti‑IL-5 protilátek na- značuje alternativní mechanismy eozinofilního zánětu probíhajícího in situ, který může být pří- činou přetrvávajících příznaků astmatu. Zatímco i.v. podaný mepolizumab (750 mg) u pacientů s perzistentní eozinofilií ve sputu významně snížil počet eozinofilů ve sputu i v séru, menší s.c. dávka mepolizumabu (100mg) nepotlačila bron- chiální eozinofilopoetickou aktivitu, tj. nesnížila počet progenitorových buněk eozinofilů a ILC2 buněk tvořících IL-5 (12). Porovnání vlivu léčby i.v. reslizumabem a s.c. mepolizumabem na počet eozinofilů v séru a ve sputu u pacientů s astma- tem ukázalo významný pokles hodnot v séru u obou přípravků. Významného poklesu po- čtu eozinofilů ve sputu bylo ovšem dosaženou pouze při léčbě reslizumabem (1). V této studii byl zjištěn také srovnatelný nárůst FEV1 u obou protilátek, ale zlepšení skóre kvality života dle skóre ACQ-5 bylo významně větší u reslizumabu Reslizumab p = 0,7133 RR 0,48; p = 0,0001 0,81 0,82 RR 0,44; p < 0,0001 p = 0,7001 0,120 L: p = 0,0036 0,31 0,20 0,05 0,19 0,147 L: p = 0,0001 Placebo Tělesná hmotnost (kg) 1,86 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 Tělesná hmotnost (kg) FEV 1 = objem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1 s Změna oproti vstupní hodnotě FEV 1 (průměr nejmenších čtverců) B Změna FEV 1 A Průměrný adjustovaný výskyt klinických exacerbací za rok Adjustovaný výskyt klinických exacerbací za rok < 70 < 70 ≥ 70 52 % 56 % 2 1,5 1 0,5 0 ≥ 70 n = 192 n = 194 n = 284 n = 283 n = 167 n = 170 n = 248 n = 249 Obr. 2. Klinický přínos reslizumabu při dávkování podle tělesné hmotnosti (8) - 0,1 0 0,1 0,2 0,3 FEV 1 po 1 roce Ve prospěch benralizumabu reslizumab v porovnání s: benralizumabem každých 8 týdnů Rozdíl ve skóre FEV 1 (95% CrI) benralizumabem 30 mg každé 4 týdny Ve prospěch reslizumabu Klinické exacerbace po 1 roce Ve prospěch benralizumabu reslizumab v porovnání s: 0,11 (-0,01–0,23): P = 96 % 0,53 (-0,09–3,09): P = 96 % 0,53 (-0,09–3,15): P = 96 % 0,09 (-0,03–0,21): P = 92 % benralizumabem 30 mg každé 4 týdny benralizumabem každých 8 týdnů Relativní riziko klinické exacerbace astmatu (95% CrI) CrI = interval kredibility FEV 1 = objem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1 s Ve prospěch reslizumabu - 0,01 0,1 1 1,0 Obr. 3. Porovnání reslizumabu a benralizumabu v metaanalýze klinických studií (10)