ABSTRAKTA – 28. konference Duševní zdraví mládeže

16 PÁTEK / 25. 6. 2021 / 17.10–19.00 hod. faktorů, tak faktorů vnějšího prostředí. Mechanismus patogeneze PAS zahrnuje pravděpodobně defekty v genech a buněčných drahách regulujících synaptic‑ ký přenos, vývoj neuronů a vedení axonů. Molekulární mechanismy, které jsou základem těchto defektů, jsou do značné míry neznámé, ale vedle genetické podmíněnosti se zdá být významná také deregulace imunitního systému. Sou‑ vislost mezi narušením imunitního systému a vznikem PAS se udává například u rodinného výskytu autoimunitních onemocnění, virové nebo bakteriální infekce matky v těhotenství, dysregulace cytokinů a chemokinů a přítomnost autoprotilátek u dětí s PAS. Další potenciální etiologickou cestou je přítomnost maternálních autoprotilátek reagujících proti proteinům vyvíjejícího se fetál‑ ního mozku. Významnými proteiny, proti kterým byly detekovány maternální protilátky ve vztahu k PAS, jsou laktátdehydrogenáza A a B, stresem indukova‑ ný fosfoprotein 1, guanin deamináza známá také pod názvem cypin, collapsin response mediator protein (CRMP) 1 a 2 a Y‑box vazebný protein. Tyto proteiny jsou rozhodující pro normální vývoj mozku, hrají důležitou roli v migraci neu‑ ronů a tvorbě neuronálních sítí. Náš výzkumný záměr je zacílen na CRMP, který hraje důležitou roli v regu‑ laci růstu a navádění axonů v průběhu vývoje mozku. V séru matek dětí s PAS jsme prokázali zvýšenou prevalenci protilátek pro izoformu CRMP2 a CRMP1. Nedostatek genu CRMP2 vede u myší k významným změnám ve vývoji moz‑ ku i chování. Histologické a behaviorální změny u CRMP2 knockoutních myší vykazují podobnost se změnami prokázanými u osob s PAS. Podpořeno grantem AZV NV18-04-00085. Vraždící dítě a adolescent MUDr. Jiří Koutek, Ph.D., doc. PhDr. Jana Kocourková Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Spáchání trestného činu vraždy v dětském a adolescentním věku je vzácné. Jde o problematiku stojící na pomezí kriminologie, pedagogiky, psychologie a psy‑ chiatrie. Velmi často je, zejména u dětských pachatelů, využívána hospitalizace v psychiatrickém lůžkovém zařízení jako řešení akutní situace. Dítě do 15 roků není trestně odpovědné, v jeho případě jde o tzv. čin jinak trestný, nicméně i v těchto případech probíhá regulérní policejní vyšetřování včetně vypracování soudně zna‑ leckých posudků z oboru psychologie a pedopsychiatrie. Jde o extrémní poruchu chování, které přesahuje běžné poruchové chování v dětství a adolescenci. Riziko pro vývoj osobnosti a pozdější disociální patologii představuje zejména negativní raná zkušenost, citová deprivace, neúplná rodina s absencí otcovské postavy, hostilita rodičů vůči dítěti. Jde o kumulaci rizikových faktorů, kdy pocity hostility a paranoidi‑ ty k vrstevníkům i dospělým mohou kulminovat. V pozadí motivace bývají narci‑ stická zranění, přání ovládat ostatní, pocity závisti a zášti. Typický pachatel vraždy v nezletilém věku vyrůstá v neúplné a nefungující rodině se sociálními problémy, ve které se vyskytuje násilné chování. Má kognitivní deficit, má problémy ve škole jak v oblasti prospěchu, tak i chování. Může být jak pachatelem, tak i obětí školní šikany. Pociťuje nespokojenost se svým životem. V oblasti hodnot upřednostňuje hmotné statky. Má sníženou motivaci pro výkon, ve výběru vzorů převažují záporní hrdinové. Akceptuje alkohol a další návykové látky, má dřívější zkušenost v oblas‑ ti sexuálního života, důležitým faktorem může být již proběhlé sexuální zneužití. Sdělení je doplněno kazuistickými ukázkami. 28. KONFERENCE DUŠEVNÍ ZDRAVÍ MLÁDEŽE 25. 6. 2021 / ON-LINE ABSTRAKTA